HODINA CHEMIE

© R. Raderak 

       Gina s Robem se posadili do lavic. Právě jim začínala hodina chemie, kterou vedl samotný vládce školy Beran. Holohlavý ředitel, při těle a se silnými brýlemi, vpadl do třídy jako tygr do manéže hned, jak zazvonilo. Dnes prý jim předvede zajímavý a poučný chemický pokus. Bude prakticky demonstrovat, jak lze jednu chemickou látku proměnit v jinou.
       Beran si oblékl svůj nepostradatelný bílý plášť a na stole si začal připravovat všemožné nádobky, zkumavky, trubičky a velký hořák. Celá třída ho znuděně pozorovala. Čekala je další hodina naprosto ztraceného času v jejich už tak unaveném a znuděném životě. Ředitel dokončil přípravu, zapálil hořák a pustil se do práce. Ale ať dělal, co dělal, proměna chemické látky se mu nedařila. Začal se potit, drbat, otírat na pleši. Jeho sebejistota se pomalu vytrácela. Po deseti minutách marného lopocení se ve zkumavce objevila jen slabá nazelenalá pára.
       Gina už se na to nemohla dívat. Požádala proto Garbíky o někoho, kdo se v chemii opravdu vyzná. Co třeba tajemstvím opředeného Garbíka Kelleyho? To by mohl být ten pravý. Garbík Kelley si zvolil svoje jméno podle slavného alchymisty a mága Edwarda Kelleyho, ve kterém dosáhl skutečně výjimečných až mimořádných úspěchů. Jakmile Gina získala jeho znalosti a zasvětila se do tajů hmoty a alchymie, hned jí bylo jasné, kde dělá Beran chybu.
„Nezlobte se, pane řediteli, ale děláte to naprosto špatně, takhle to přece nepůjde nikdy," oslovila zdrceného učitele.
       Ředitel si otřel zpocené čelo špinavou rukou, čímž si udělal velikou šmouhu na obličeji a podíval se po třídě, kdo se odvážil promluvit do jeho práce. Ale Gina už stála vedle něho a prohlížela si celý pokus zblízka. Vzala do ruky několik přísad a zkušeně je zkoumala. Do dlaně si na kus filtračního papíru vysypala několik modrých kamínků a zlehka k nim přičichla, vzala si také velkou nádobu s červenou tekutinou a dlouze na ní hleděla skrz oheň hořáku. Dále nabrala skleněnou lžičkou trochu jemného prášku v mističce, rozprášila ho před sebe a sledovala, jak víří vzduchem.
„Přesně to jsem si myslela," zakroutila Gina hlavou. „S tímhle by to nešlo ani za sto let," dodala sebejistě. „A taky na to jdete příliš školsky. Dovolíte?" Gina jemně odstrčila nešťastného ředitele od stolu a začala vyndávat ze skříně další nádobky a zkumavky.
       Třída rázem zpozorněla. Vypadalo to, že tahle hodina možná taková ztráta času nebude. Gina si ještě chvilku připravovala všechnu tu chemickou aparaturu a potom začala s prací. Rozhlédla se po třídě a do oka jí padl velký květináč na okně. Nabrala z něj plnou hrst hlíny a vhodila jí do velké skleněné nádoby s červeným roztokem. Zapraskalo to a zasyčelo. Chvilku reakci pozorovala, potom spokojeně kývla.
„Už je to tak. Máte tam totiž hodně Ohnivého živlu," obrátila se na zaraženého ředitele.
„Čeho že tam mám hodně?" nechápal Beran.
       Gina mu neodpověděla, místo toho začala Ohnivý živel jímat. Zvýšila plamen hořáku na maximum a přidala další přísady. Ve zkumavce se začalo klubat malé, červené světlo. Gina pomalu míchala a polohlasem pronášela tajná zaříkávání, až spolužákům přejel mráz po zádech. Světlo ve zkumavce rostlo a mohutnělo až do oslňující záře. V tu chvíli Gina pronesla kouzelnou formuli: „ICIBRAG ETZOMOP!" PRÁSK! Ozvala se ohlušující rána a ze zkumavky vyletěl ohnivý duch, obkroužil dvakrát dokola třídu a vyletěl otevřeným oknem ven. Zanechal za sebou ohořelý rám oken, očouzený strop, oněmělou třídu a nešťastného Flinka, který právě v kalhotách ucítil mokro a teplo.
„Co, co to bylo?" zeptal se Beran, který strachy zalezl za křídlo tabule a křižoval se.
„To byla živoucí esence Ohnivého živlu. Říkala jsem vám přece, že ho tam máte hodně," vysvětlila Gina a kroutila hlavou nad takovou nechápavostí. „Ale aspoň už to mám hotové. Pojďte se podívat, pane řediteli," vybídla Gina vystrašeného Berana.
       Pan ředitel vylezl z úkrytu, nasadil si brýle a šel si výsledek její práce prohlédnout zblízka. Z kádinky na něj svítil zářivý kov. Sáhl do nádoby a nevěřícně si ho prohlížel. „Ale to je přece zlato! Je to možné?" zvolal.
„A v co jiného byste chtěl hlínu proměnit?" nechápala Gina jeho hloupou otázku a otočila se ke svým spolužákům, aby jim pokus vysvětl: „Dovolila jsem si takovou skromnou transmutaci, jen co dovolí naše omezené školní prostředky," řekla, jako by šlo o nejobyčejnější věc na světě. „Je to jedna ze základních dovedností každého pořádného alchymisty, stejně jako omlazovací lektvar," ještě dodala. Beranovi se zalesklo v očích. „A ty bys ho uměla připravit?" zeptal se přidušeným, vzrušeným hlasem. „Proč ne, když budu mít správné přísady a klid na práci," řekla Gina lhostejně.
        Ředitel vyskočil a otvíral všechny další skříně a šuplíky v učebně dokořán. „Všechno je ti k dispozici! A vy," obrátil se na zmlklou třídu, „vy budete v absolutním klidu. Kdo ji vyruší, dostane trojku z chování a ředitelskou důtku!" zařval.
       Gina pokrčila rameny a dala se do práce. Nikdo nikdy neviděl nic podobného, a tak ji všichni sledovali tiše a pozorně, jako přikovaní. Učebnu ozařovala různá světla, ze zkumavek šlehaly blesky a byly slyšet temné hlasy. Na konci hodiny Gina předala řediteli malou nádobku se zlatě zářící tekutinou.
„Není toho moc, ale víc jsem toho za tak krátkou chvilku nestihla," vysvětlila Gina omluvně. „Užívá se to vnitřně."
        Ředitel si od Giny vzal drobnou zkumavku s výrazem nejvyšší úcty, jako kdyby v ruce třímal Svatý grál, nebo kytaru Elvise Presleyho, a na jeden lok ji vyprázdnil. Chvilku to vypadalo, že se nic neděje, ale potom plešatému řediteli narostly dlouhé, černé vlasy až na ramena, břicho se postupně zatahovalo, až zmizelo úplně. Sám Beran povyrostl asi o deset centimetrů a na rukách se mu objevily pořádné svaly. Ředitel zajásal, zahodil brýle, udělal pár dřepů a odešel tanečním krokem z učebny. 

Líbil se vám příběh? Prosíme, podpořte nás. Děkujeme!

Přihlášení

Tato stránka používá cookies. Vice info