Zpět

1492 - Objevení Ameriky

Přidáno: 22. 2. 2019 09:26:33 Počet shlédnutí: 120

22 Únor 2019

Po několikaměsíčním bádání jsme odhalili skutečný a pravdivý příběh, jak Kryštof Kolumbus objevil Nový svět. Nyní vám ho, chvějící se vzrušením, předkládáme. Budete první na světě, kteří se dozví čistou pravdu. Čtěte dál!

V dobách, kdy se ještě lidé domnívali, že Slunce je sám Bůh, přes den svítí a hřeje a v noci chodí spát za obzor a jeho místo zaujme Luna, nestálá a vrtkavá bohyně jako žena sama, že hvězdy jsou lucerničky na světové kopuli, plamínky našich duší a životů, že planety jsou kosmické síly, ovlivňující naše osudy, právě v těch časech byly znalosti i o naší vlastní Zemi pramalé, kusé a nedostatečné.
Přestavte si, že přední vědecké kapacity tvrdily, že Země je placka a na jejím okraji (několik kilometrů západně od Kanárských ostrovů) spadnete dolů, do samotného pekla. Jsou tam prý neutichající větry a neustávající bouře, obrovské víry a děsivé příšery. Tam končí náš svět a začíná Zásvětí.
Jistě, našli se moderní a osvícení myslitelé, kteří se spoléhali především na svoje pozorování, zdravý rozum a přesná měření. A právě ti došli k závěru, že Země by mohla být spíš kulatá. Jenže to přinášelo nemalé komplikace a celou paletu dalších a dalších otázek. Například jak by se na opačné straně chodilo hlavou dolů? Vždyť byste jednoduše spadli do propasti. Takže výsledek by byl stejný, jako v případně placky – šups do temné a nekonečné jámy!
I pro Garbíky to byly zlé časy. Katastrofa, která postihla Atlantidu (první skutečnou civilizaci Garbíků, vybudovanou díky velké imperátorce Jermenxestě), znamenala konec jedné velké éry a začátek pomalého úpadku. Ale o tom snad jindy. Garbíci zůstali odkázáni na lidstvo, a už proto se mu snažili ze všech sil pomoci. Především už dlouho naznačovali, že Země skutečně kulatá je a že za mořem se nachází obrovský kontinent ukrývající nezměrná bohatství nutná k dalšímu rozvoji civilizace. Zanechali viditelné stopy ve spisech egyptských kněží a poté i antických mistrů a pro názornost dokonce vyhotovili podrobnou mapu s nákresem všech kontinentů včetně Antarktidy a podstrčili ji jistému tureckému admirálovi Piri Reisovi. Garbíci zkrátka zanechali dostatek důkazů, aby na nový kontinent dopluli i převozníci z Vltavského přívozu...
Ale s lidmi to bylo těžké. Nikdo neměl sebemenší chuť něco objevovat, natož riskovat, že by na kraji světa zahučel do propasti věčného chaosu. Garbíci se rozhodli, že si najdou vhodného kandidáta sami. Trvalo však několik let, než se našel ten správný člověk a jmenoval se – Kryštof Kolumbus. Měl přesně ty vlastnosti, které Garbíci potřebovali: odvahu, odhodlání, nezdolnou vůli, nekonečnou trpělivost a především – byl důvěřivý jako dítě a dalo se mu namluvit naprosto všechno. Jeden droboulinký problém tu však byl. Kryštofa Kolumba nový kontinent ale vůbec nezajímal. Měl utkvělou představu, že objeví novou cestu do Indie, když vyrazí naprosto opačným směrem(!), a podivoval se, že mu to nikdo nechce uvěřit. Garbíci se ho proto snažili nenápadně nasměrovat správným směrem. Od té doby Kolumbus při svých procházkách podél pobřeží pravidelně nacházel naplavené různé podezřelé předměty, neznámé druhy dřevin, vyřezávané sošky, popsané tajemným písmem, malby s vyobrazením postav jiných ras, a dokonce dýmku míru náčelníka Apačů, Velkého Bobra, prapradědečka slavného Vinetouva. Ale nic platné, Kolumbus si trval na svém, nalezne cestu do Indie a basta! Ale protože nikdo vhodnější nebyl, Garbíci vsadili na něj.
Kryštof Kolumbus začal uskutečňovat svůj smělý plán. Neměl zhola nic, jako většina velkých průkopníků, a přitom toho potřeboval opravdu hodně: lodě, posádku, zásoby na dlouhou plavbu, snášet mořskou nemoc, zbavit se alergie na slanou mořskou vodu, naučit se plavat a hlavně pít rum. Tedy dost překážek na to, aby to každého normálního člověka odradilo. Ne však tohoto odhodlaného muže.
Hned na začátku se rozhodl, že pro tak významný projekt získá přízeň některého z evropských panovníků. Nejprve to zkusil na dvoře portugalského krále Jana II. Tam ale hned škaredě narazil. Jan II. to měl v hlavě srovnané, takže na takový nesmysl, jako že dopluje do Indie, když vyrazí úplně jiným směrem, neskočil, nechal Kolumba vyhodit a označil ho za podvodníka a šarlatána.
Kolumbus se nevzdával a zkusil štěstí i u jiných panovníků. Například na dvoře českého krále Vladislava Jagellonského byl velmi vřele přijat. Vladislav půl roku naslouchal jeho smělým teoriím a nakonec, patrně jako odměnu za tolik zábavných večerů plných fantastických blábolů, Kolumbovi věnoval tři vory z Vyšehradského vorařství a důvěrnou informaci, že České království nemá moře...
Další Kolumbova cesta vedla do Španělska. Když už mají moře (to si bezpečně zjistil), budou mít pro smělého mořeplavce pochopení. Nechal se ohlásit u krále Ferdinanda a královny Isabely, a hned při první audienci přednesl svoje požadavky: stačí mu dvě lodě, posádka důvěřivých prosťáčků, milion pesos, povýšení do šlechtického stavu a doživotní renta. Ale vynaložené prostředky se jim bohatě vrátí – z Indie jim přiveze soudek pepře, krabičku bobkového listu a bezbožného divokého kanibala. A to se za ty prachy rozhodně vyplatí! Kolumbus ani nedomluvil, stráže ho chytily v podpaží a vlekly trůnním sálem ven. Ještě z druhého předsálí křičel, že když se jim to zdá málo, přidá ještě pytlík kmínu...
Nezdolného ducha však nelze tak snadno porazit. Kryštof Kolumbus byl odhodlán vyrazit z Ferdinanda a Isabely peníze stůj co stůj. Každý den ráno, když král s královnou vyjížděli z paláce, na ně čekal s rozvinutým transparentem, kde měl ve stručných bodech sepsané svoje skromné požadavky, a běžel s nimi podél kočáru dvanáct kilometrů, dokud královská kolona nevjela na úzký most přes jezírko. Kolumbus v lekcích plavání příliš nepokročil a ve vodě ztratil tempo. Po několika dnech to musel vzdát a zvolit méně náročnou taktiku. Našel si místo královského komorníka a každý večer, když Ferdinand usnul, mu do uší šeptem předčítal plán smělé výpravy. Až jednoho dne při tom sám zabral a našli ho až ráno, jak spí pod peřinou s králem. Poté ho vyhodili a pro výstrahu zmrskali. Kolumbus se však nevzdával, a ještě víc se zatvrdil, zkoušel možné i nemožné. Přijal místo palácového zahradníka a přes noc přesázel záhony pod královskými komnatami do nápisu: Tak alespoň jedna loď a půl milionu pesos. Vloudil se i do kuchyně a zapékal svoje požadavky do pečiva. Na plese jako hudebník pomrkával po královně a trombónem vytrvale ukazoval na západ. Při honu si zase počkal na krále zamaskovaný jako divočák, tentokrát však nestačil přečíst ani řádku, protože se na něj vrhla smečka chrtů. Nakonec učinil zoufalý pokus, převlékl se za dvorní dámu a týden se tajně scházel s králem, než je Isabela spolu načapala, a tentokrát už ztropila žárlivou scénu. Naštěstí to byla moudrá žena, a aby zachránila manželství s Ferdinandem, nakonec přistoupila na všechny Kolumbovy požadavky. Poskytla mu pro jistotu hned tři lodě pro případ, že by se ty dvě potopily, aby se hned tak nevrátil, a doufala, že ho tam někde pohltí oceán nebo zblajzne nějaká mořská obluda a oni toho otrapu už nikdy neuvidí. Zároveň nechali najmout nevrlou posádku plnou kriminálníků, snad se vzbouří a pověsí Kolumba na ráhno. Ale aby měli naprostou jistotu, uplatili kormidelníka Rodriga, až prý budou u té jámy na kraji světa, ať do něj nenápadně drkne...
Tak se stalo, k nesmírné úlevě Ferdinanda a Isabely, že 3. srpna roku 1492 Kryštof Kolumbus slavně vyplul na moře. Jak lodě zmizely za obzorem, král s královnou uspořádali obrovský nekolikadenní banket.
Kolumbus jak slíbil, tak také učinil, a do Východní Indie vyrazil přímo na západ a s největší pravděpodobností by Atlantik bez potíží přeplul, kdyby mu jeho zkoumavý duch dal pokoj aspoň na širém moři. On si ale cestou všiml zbytků ledových ker, kostí a kůží arktických zvířat a vraků kánoí Eskymáků. Bystrý Kolumbus usoudil, že tam někde by se mohla skrývat cesta do Ruska. Věrný své teorii o cestování opačným směrem vyrazil do severního Ruska přímo na jih. Takhle šněroval Atlantik několik týdnů a ne a ne se trefit. Nakonec se rozhodl vrátit zpátky do Španělska, zorientovat se, kde vůbec je, doplnit zásoby a říct si o další milion pesos. Teď už to bude naprostá brnkačka, nebo vezme místo chůvy právě narozeného prince...
Garbíci, ač to nemají ve zvyku, už museli zasáhnout. Kryštof Kolumbus měl sice odvahu a odhodlání, ale zatím objevil jen toalety na přídi Santa Marie. Garbíci chtěli vyvolat na lodích vzpouru, hodlali Kolumba vrhnout přes palubu a předat velení šikovnému Rodrigovi. Naneštěstí se zásoby natolik ztenčily, že teď uvažovat o přeplutí Atlantiku bylo zcela nemožné. Ale co s tím? Amerika tam prostě byla a čekala jen na své objevení. Garbíci dostali nápad: vždyť tam vlastně ani nemusel doplout! Šlo jen o to, nějak šikovně to oznámit, aby tomu celý svět uvěřil. A tak Garbíci zrežírovali největší objev lidstva. Garbík Spielberg připravil velkolepý scénář.
Kolumbus, už vůbec netuše, kde se nachází, zamířil k divokým a opuštěným břehům jižního Španělska, k malé vesničce s několika chatrčemi a krčmou s malou zahrádkou. Garbíci zaplatili potulným hercům, kteří v krčmě právě hostovali, pět zlatých a deset slepic. Přijedou prý lodě plné nemocných chudáků stižených zákeřnou Africkou horečkou, ať je pěkně přivítají, udělají dobrý skutek při jejich už tak trudném osudu.
12. 10. 1492, v den, který vstoupí navždy do dějin, se Kryštof Kolumbus vylodil – nyní už můžeme říct naprosto přesně – v kulisách Nového světa. Ze člunů se vyřítili hladoví a utrmácení námořníci, váleli se po zemi, líbali hlínu a kamení a objímali stromy. Zapíchli Španělskou vlajku do záhonu mrkví paní hostinské, poklekli před ní a začali zpívat státní hymnu. Jasný důkaz, že museli být v krutých horečkách. Jenže výprava se vylodila příliš časně ráno, nikdo je tak brzy neočekával. Herci byli ten den po představení, po kterém mohutně oslavovali až do rána, a nestačili se ani převléknout do kostýmů ani opláchnout. Vynořili se z fíkového háje, jak byli, nazí nebo jen ve spodním prádle, někteří se ještě motali, mumlali a páchli. Domorodci lepší než originál!
Kolombus před ně obřadně předstoupil a posunky naznačil, že připlul v míru a s dobrými úmysly. Rád by jen doplnil zásoby, odvezl si asi tunu zlata a pár domorodců na ukázku. Za to všechno hodlal zaplatit hodnotnými dary: zrcátky, skleničkami, třemi Biblemi a portréty Ferdinanda a Isabely. Další důkaz zákeřné nemoci.
Herci-domorodci pochopili, že Africká horečka je v závěrečném stádiu. Raději jim rychle z krčmy přinesli pitnou vodu, ovoce a další potraviny a zase zmizeli v porostu.
Sen velkého mořeplavce se splnil a výprava mohla spokojeně odplout. A tak se stalo, že Kryštof Kolumbus přinesl lidstvu objev Nového světa, aniž by tam vůbec kdy dorazil. Mimochodem, jen pro zajímavost, podobná akce proběhla při i dobývání Měsíce, ale to už je zase jiný příběh.

Diskuse

(0 komentářů)

Přihlášení

Tato stránka používá cookies. Vice info