Garbík Joker je nejen srandista, komik, šašek, mistr humoru a zábavy, ale i zlomyslný ďáblík, který se pro srandu neštítí škádlit, poňoukat a provokovat.
      Rob si s Jokerem navýsost dobře sedl a hned v následující hodině to hodlal dokázat. Začal tím, že napodoboval nejrůznější zvuky. Například, když paní učitelka psala křídou na tabuli, znělo to jako škrábání a skřípání. Když zavřela třídní knihu, ozval se dutý zvuk, jako když zaklapla stoletá truhla s pokladem. Když si lokla kávy, znělo to, jako hltání žíznivého bernardýna. A když stál Dareba před tabulí, mlčel a neznal odpověď na otázku paní učitelky, ozvalo hlasité zatroubení, jako by si Dareba pěkně zhluboka od plic pšoukl. (Já vím, je to blbost, ale je to výstižné, to musíte uznat).
       Třída mohla puknout smíchy. Dareba zčervenal jako ředkev. Ráchel moc dobře věděla, že vystoupení je v Robově režii a válela se smíchy pod lavicí.
       „Tak dost!" zaječela paní učitelka. „Kdo se opovažuje takhle vyrušovat?"
       Vlastně to nebylo těžké poznat. Rozhlédla se po učebně a okamžitě si všimla Roba žonglujícího s penálem a se svačinou, přičemž z uší mu čouhaly propisky, do jedné nosní dírky si nacpal gumu a do druhé ořezávátko, přitom dělal nejrůznější, většinou však odpudivé zvuky.
       Tomsová byla jedním skokem u něj jako ohař u kořisti. „Co má tohle šaškování znamenat?" zaječela.
       Rob přestal žonglovat, poslušně si vytáhl gumu i ořezávátko z nosu, otřel je o rukáv a podal paní učitelce. „Chápu, asi mi to budete chtít zabavit a vrátit až na konci školního roku," řekl a třída propukla v nový záchvat smíchu.
      Paní učitelka Tomsová se otřásla odporem. „K tabuli! Mazej!" vykřikla. S ní si nikdo zahrávat nebude, to tedy ne. Ona umí vysunout ostré drápky a také se jimi slušně ohánět. A dneska to na vlastní kůži pocítí i tenhle šašek.
       Jenže Rob se zatím jen rozehříval, to hlavní představení mělo teprve přijít. Poslušně vstal z lavice, udělal pár kroků a pak se zarazil na místě, v obličeji bledý jako křída. „Paní učitelko, když já si musím nutně odskočit na toaletu," oznámil s nešťastným výrazem v obličeji.
       „To vydržíš," řekla s úsměvem Tomsová. Vida, jak rychle se jí naskytla příležitost k parádní pomstičce.
       „Nevydržím," zakňučel Rob a chytil se za břicho.
       Na to mu tak skočím, říkala si pro sebe Tomsová a zatvářila se sladce: „Ale vydržíš..."
      „Nevydržím!" stál si za svým Rob.
      „A já ti říkám, že to budeš muset vydržet!" zaječela a dupla.
      Rob teď přímo kvílel: „Ne-vy-dr-žím!" Svalil se na podlahu a začal se svíjet jako žížala čerstvě vytažená z hlíny.
      Tomsová ale byla velmi tvrdá žena. Ne nadarmo ji žáci přezdívali Krvavá Pila. „Namáháš se zbytečně, to na mě neplatí, rozumíš. Řekla jsem k tabuli. Nejsi mimino, abys nevydržel jednu hodinu a nemusel na malou," řekla rezolutně.
      Rob se na ni podíval vyčítavě: „Ale paní učitelko, kdo mluvil o malé?" zasténal. „Mně se chce na velkou!" A Rob se začal plazit ven ze třídy.
       Spolužáci se smíchy zajíkali. Nic takového ještě neviděli.
      A Rob s Garbíkem Jokerem ještě zdaleka nehodlali skončit. Jen se doplazil ke dveřím a chytil za kliku, jako mávnutím kouzelného proutku přestal skuhrat, postavil se zase na nohy, upravil si tričko a zhluboka vydechl: „Uf, to je úleva. Hlásím, paní učitelko, že už mě to přešlo," mrknul na Ráchel v první lavici a šel si sednout.
      Třída se neudržela a začala tleskat.
      Zato Tomsová zuřila. „Stát! řekla jsem přece, že máš jít k tabuli!" Však ona mu to vrátí.
      Rob se naoko neochotně vrátil k tabuli a postavil se přímo před paní učitelku.
    Tomsová se na něj přísně podívala skrz tlusté brýle. „Chci, abys mi vysvětlil princip přenosu tepla, to jsme probírali minulou hodinu," zeptala se.
      Rob se zatvářil, jako že urputně vzpomíná.
      „No tak, čekám. Když si dovolíš promarnit hodinu srandičkami, určitě jsi skvěle připraven," řekla škodolibě.
      „Já teda myslím," soukal ze sebe pomalu Rob, „že vždycky jde o to, že kdo je teplejší, ten předává energii," řekl.
      Třída se začala opět smát, pochopili, že Robova show jede dál.
      „Ticho tady!" zaječela Krvavá Pila, protože třída doslova explodovala smíchy.
     „TICHO!" zařvala Tomsová rudá vzteky, měla neodolatelné nutkání se na něj vrhnout a zpohlavkovat ho, když se Rob náhle zarazil a přestal se smát.
       „Co je ti zase?" zeptala se paní učitelka překvapeně.
       Rob začal koktat: „Promiňte, je to zpátky, už se mi zase začalo chtít na velkou, tentokrát spíš na gigantickou!"
       „TAK DOST!" Krvavá Pila vykřikla a bouchla pěstí do stolu takovou silou, že až nadskočila třídní kniha.
      A najednou, z ničeho nic, se na Robově tváři rozlil spokojený výraz. „Fuj, to jsem se lekl. Ale zato teď už můžeme klidně pokračovat, už je po všem," řekl blaženě.
     Třída se válela smíchy. Ráchel měla slzy v očích, jak se smála. Naštěstí právě zazvonilo. Paní učitelka si bez jediného slova sebrala svoje věci a zmizela ve svém kabinetu, přičemž za sebou zabouchla dveře, až opadla omítka.
       Rob se vrátil do lavice za obrovského potlesku. Za tohle vystoupení se stane živoucí legendou školy.
     „To bylo úžasný, Robe," křičely holky i kluci a plácali ho po rameni. Rob si zabalil věci do tašky a když procházel kolem Ráchel, jen tak mimochodem se zeptal: „Ráchel, nešla bys dneska se mnou na oběd?"
        Ráchel si ho prohlížela s největším obdivem. „Jasně, moc ráda!"

Pokračování

 

 

 

Přihlášení

Tato stránka používá cookies. Vice info