Garbíci pomáhali lidem odpradávna. Vybírali si nadané jedince a propůjčovali jim svoje mimořádné schopnosti, aby lidstvo postrčili kapánek dopředu. Pro některé z vás to asi bude šok, ale pakliže to ještě nevíte, musím vám prozradit odvěké a nejpřísněji utajované tajemství lidstva: všechny osobnosti lidských dějin měli v hlavách Garbíky a používali jejich schopnosti. To je také důvod, proč dáváme různým druhům Garbíků jména podle lidí, ve kterých se nejvýznamněji uplatnili. Například Garbík, specializující se na fyziku, nese jméno po svém nejslavnějším lidském nosiči: Albertu Einsteinovi. Právě tohoto Garbíka teď Rob požádal o pomoc – Garbíka Alberta. A udělal to tím nejneuvěřitelnějším způsobem: v hodině fyziky zvedl ruku. Třída vydechla údivem. Sama paní učitelka se posadila na židli, sundala si brýle, očistila je, jestli ji nešálí zrak. Ale kdepak, masivní ruka, čouhající ze zadní lavice, skutečně patřila Robovi.
      „Ano?" pobídla ho a třída se otočila dozadu. Rozhostilo se hrobové ticho. Všechny přítomné zajímalo, co mohlo věčně hibernovaného spolužáka vyrušit ze spánku, a dokonce ho vybudit k otázce.
        Rob se zcela vážně zamyslel: „Nedá mi spát ten teplotní koeficient," řekl a ukázal na vzoreček před chvilkou napsaný paní učitelkou na tabuli.
        „Prosím?" Tomsová polkla. Vida, tak jeho vzbudil teplotní koeficient, pomyslela si, před měsícem ho nevzbudilo, ani když se v učebně zřítil strop.
       Rob, jako by snad tušil jisté rozpaky, které jeho otázka způsobila, hned vysvětlil: „Podle Lehrmanovy poslední práce z roku 2007, na základě které byl nominován na Nobelovu cenu, se teplotní gradient diferenciálně odchyluje od derivátu svojí normativní funkce, to způsobuje kvantově mechanické změny ve struktuře plynů při vyšších teplotách, což zase vede k fibrilačním vibracím, ty jsou zdrojem nepatrných odchylek, které však mohou při větších koncentracích způsobit mohutné erupce energie. Proto tedy nemohu s Vaším vzorečkem souhlasit," vysvětlil Rob vážně.
        Několik spolužáků, včetně Ráchel, vykřiklo údivem. Paní učitelka se podívala na Ginu a došlo jí, odkud vane vítr. Gina jen rozpačitě přikývla. „Víš co, Robe," oslovila ho teď už klidněji paní učitelka Tomsová, „posaď se zpátky k Gině, můžete teplotní koeficient probírat spolu. My ostatní průměrní jedinci si vystačíme s tímto prostým vzorečkem," odsekla a pokračovala ve výuce. To by tak ještě scházelo, aby se jí geniální žáci ve třídě rojili jako žížaly po dešti.
       Zazvonilo. Třída se zvedla, aby se přesunula do učebny výtvarné výchovy. Rob rychle naházel penál a sešity do tašky a dohonil Ráchel, která už byla skoro ve dveřích.
      „Ráchel?" zastoupil jí svým mohutným tělem cestu. „To nic nebylo, mnohem zajímavější je teorie elektrokinetického paradoxu, pojednávajícího o vzniku nelineárních statických polí. Jestli by tě to zajímalo, můžu ti o tom vyprávět." S těmito slovy vyšli ze dveří. Do učebny výtvarné výchovy je to kus cesty, možná ještě stačí naťuknout velmi zajímavou Morserovu – Egenbergovu teorii o proměnách alfa částic při rychlostech blížících se rychlosti světla...

Pokračování

Přihlášení

Tato stránka používá cookies. Vice info