Gina s panem Parkerem seběhli po schodech dolů a ocitli se venku před radnicí. Vevnitř to hučelo a bzučelo jako v úle. Gina vydechla: „Vidíte, je to za námi. A Vy jste se toho tak bál."
       Pan Parker se musel ohradit: „Jenže jen díky tobě a Garbíkům," řekl vděčně.
      „Ne tak docela," Gina zvážněla. „Možná si to ani neuvědomujete, pane Parkere, ale dokážete ohromně působit na lidi," řekla téměř obdivně. „Víte, já jsem si také až díky Garbíkům uvědomila, jak moc záleží na tom, co si člověk myslí a jak sám sobě věří. Škoda, že toho většina lidí neumí využít."
      Starý voják a veterán mnoha bitev musel souhlasit. Kolikrát si nebyl jistý, jestli toho posledního panáka dá a ejhle, zahučela v něm ještě celá jedna lahev. Všechno jde, když se chce, jak se říká, je to jen záležitostí vůle.
      „A mimochodem, jsem na váš pyšná, bylo to snad poprvé, co jste se nemusel opíjet, ani krást," pochválila ho Gina upřímně. „Tak nashle, už je pozdě a já zítra vstávám do školy," řekla a utíkala domů.
      Pan Parker se za ní chvilku díval, pak ze svého kabátu vytáhl lahev a půlku kuřete, oboje si ulil hned na začátku slavnostního večera, a pomalým krokem odkráčel pod svůj most, kde kuřátko ohlodá na kost a lahev vysaje do poslední kapky...

KONEC

A kdo by rád zjistil, jak celý příběh začal a jak se Garbíci po dlouhé době objevili opět mezi námi lidmi, pro ty máme původní knihu Garbíci: 

Přihlášení

Tato stránka používá cookies. Vice info