Garbík Joby je vizionář, organizátor a lídr. Joby patří k těm druhům Garbíků, kteří dokážou změnit svět, dát mu jiný směr, nebo ho rovnou otočit vzhůru nohama, a v historii lidstva už to mnohokrát dokázali. Joby se odváží postavit jakémukoliv problému. Vždycky totiž dokáže najít správné řešení, umí vytvořit jednoduchou vizi a s nezlomným přesvědčením si za ní stát. Z toho plyne, že Joby je geniální organizátor, vyjednavač a obchodník, a především veliká a silná osobnost, o kterou se můžou všichni jeho následovníci opřít. Garbík Joby pracuje s nekonečnou energií a odhodláním, tvrdě a neústupně jako zakousnutý buldok, dokud svého cíle nedosáhne. Je totiž objevitelem jedinečného receptu na úspěch: Všechno je věcí DOHODY. Pokud chcete něco získat, cokoliv na světě, jedinou otázkou je, CO za to hodláte NABÍDNOUT. Takový je Joby. A my všichni mu za to, v jakém světě žijeme, musíme donekonečna děkovat, protože většina z nás by ještě teď bydlela na stromech, zahalovala se fíkovými listy a místo internetu si posílala kouřové signály...
       Pan starosta se zvedl od stolu, aby pronesl svoji řeč a zahájil slavností večer, věnovaný občanům města bez domova. Než ale stačil dojít k řečnickému pultíku, pan Parker obratně vyskočil na pódium a zaujal místo u mikrofonu. Odkašlal si: „Vážený pane starosto, myslím, že se nejprve sluší vám poděkovat," řekl zdvořile a uklonil se.
        Starosta Lambert na chvilku zaváhal, pak se ale otočil a posadil se zpátky na své místo.
      Pan Parker přehlédl sál. Dobře poznával ty tváře, na které teď z výšky hleděl. Ti lidé jsou stejní jako on. Znal jejich trápení a věděl, na co myslí a po čem touží. Vteřiny míjely a pan Parker neřekl ještě jediné slovo. V sále rostlo napětí, že by se dalo krájet, až to začalo mezi hosty šustit a brblat.
       „Kamarádi!" oslovil je konečně pevným a jistým hlasem a znovu vložil dlouhou pauzu, během které ještě jednou přehlédl svoje publikum a každému se osobně podíval do očí.
       „Bratři a sestry," pan Parker mistrovsky stupňoval důvěrný vztah s posluchačem. Každý měl najednou pocit, že tenhle muž je jedním z nich a pan Parker, alias Joby, nehodlal nikoho zklamat. Proto pokračoval: „Určitě budu mluvit za vás za všechny, když co nejvřeleji poděkuji našim hostitelům."
       Ozval se vlažný potlesk. Co je vlastně komu po nějakých hostitelích, když většina z nich spí venku v zimě, v dešti a kolikrát i o hladu.
         „...a zároveň využiji této vzácné příležitosti, abych navrhl vzájemně prospěšnou dohodu," pokračoval pan Parker.
Starosta i pánové radní, a především hosté v sále, zpozorněli. Tohle nebude jen poděkování, kdepak, tenhle muž má něco za lubem.
         A pan Parker se nadechl a plným hlasem zahřímal do mikrofonu: „Dejte nám jídlo a my vám slíbíme, že se nebudeme hrabat v popelnicích a budeme udržovat pořádek a čistotu ve městě."
         Zvedl se slušný potlesk a souhlasné mručení. To znělo dobře, říkali si posluchači, jídlo se vždycky hodí. Jen pan starosta a radní se zašklebili. Uměli si představit, co by to stálo městskou pokladnu.
         Parker, jako správný Garbík Joby, ale postřehl, co se jim v hlavách odehrává, a tak okamžitě reagoval: „Poskytněte nám prosté bydlení a my přestaneme přespávat na ulicích..."
        I za to sklidil patřičný potlesk. Starosta se opět jen výsměšně pousmál. Pche, to tak, to radši městské byty pronajme jako sklady kancelářského papíru.
        Parker viděl, že ani teď se netrefil. A co tohle: „Dejte nám jednoduchou práci za přiměřený plat a my přestaneme žebrat a otravovat kolemjdoucí."
        Wow! Hosté začali mohutně tleskat a souhlasně pokřikovat.
       Starosta s radními seděli jako by se jich to netýkalo. Jen ať si žebrají, proč ne, nás to nic nestojí, mysleli si všichni do jednoho.
       Pan Parker byl v koncích. Jenže Garbík Joby v jeho hlavě si stál neústupně za svým: Všechno je přece otázka dohody. Musí existovat nabídka, která je zaujme. Parker tedy znovu zapřemýšlel, až dostal naprosto dokonalý nápad: „Dejte nám přiměřený plat bez práce a dostanete i naše voličské hlasy!"
        Starosta i radní se najednou po sobě podívali. Přehlédli sál. Kolik jich tak může být, a kolik jich je ještě tam venku. To už stálo za úvahu. Pan starosta Lambert vstal od stolu, došel k panu Parkerovi a podal mu ruku: „Jménem města se návrh přijímá!" zvolal, doprovázen burácením, skandováním a provoláváním slávy: „Ať žije pan Starosta! Ať žije pan Starosta!"
         Pan Parker mrknul z pódia na Ginu. Ta jen otočila oči v sloup.

Pokračování

Přihlášení

Tato stránka používá cookies. Vice info