Gina došla k laboratornímu stolu a otočila se ke třídě zády. Odložila atlas a převázala si přes obličej šátek. „Bude to trošku kouřit," vysvětlila a ujala se experimentu: „Předvedu vám něco jednoduššího, třeba syntézu stříbra z obyčejného materiálu," huhlala do šátku. „K tomu se výborně hodí běžný kov, nebo i slitina, třeba tady jsem našla několik sponek."
      Mezi inspektory to zabublalo. To je přece naprostý nesmysl, a navíc to není ani v učebních osnovách. Nedělá si z nich nakonec ta holka legraci? Kruge a jeho asistentka se výhružně postavili. Proti takovému hulvátství je třeba rázně zasáhnout. Ale ředitel Beran opět gestem naznačil, ať mají trpělivost, a také on si obvázal obličej šátkem.
       Kruge se zase posadil. Už to v něm vřelo jako pára pod pokličkou, jen explodovat. Umínil si, že tentokrát to bude někoho i bolet.
      Gina se ponořila do sebe a tichým vnitřním hlasem oslovila Garbíky: Mistře Sato, vážím si Vaší nekonečné moudrosti i Vašich znalostí přírody, prosím, předejte mi Vaše schopnosti, poprosila tohoto mimořádného Garbíka. Hned nato pocítila příval rozličných alchymistických i hermetických znalostí a prastarých, dnes již zapomenutých moudrostí. Příroda se jí nyní jevila jako jeden celek, kde vše souvisí se vším a jednotlivé její projevy lze navzájem ovlivňovat a měnit.
      Pustila se do práce. A byla to parádní podívaná. Kouřilo to, třaskalo, oheň šlehal jako při flambování. Po necelé půlhodince se zastavila a podívala se skrz zkumavku na světlo. „Hotovo," řekla s úlevou a ukázala celé třídě zašpuntovanou zkumavku, ve které zářilo oslňující stříbro.
       „Neříkal jsem vám to, je geniální," zvolal ředitel Beran a přizval inspektory, aby se přišli sami přesvědčit.
      Kruge vstal a neochotně se došoural dopředu, následován svým týmem. Gina zatřepala lahvičkou přímo před jejich zraky. Inspektoři nedokázali skrýt údiv. „Neuvěřitelné, ta dívka je vážně mimořádně talentovaná," pronesla paní inspektorka a obrátila se na Ginu: „Jak že se jmenuješ?"
      „Gina," řekla a sundala si s úsměvem šátek. Kruge ji okamžitě poznal a zalapal po dechu. Paní inspektorka zaječela a ukázala na ni namířeným ukazováčkem, jako by ji chtěla proklát mečem: „Áááh! To je přece ona!" zakřičela.
       Ale nebojte, přesně tohle měla Gina v plánu – několikrát popotáhla obočím a palcem vystřelila špunt. Ze zkumavky se vyvalil stříbrný kouř a okamžitě zamořil celou učebnu. Po obličejích všech členů komise se rozlil klid a mír. Kdepak stříbro, to lektvar Nebeského klidu a smíření začal působit. Nějak je přece nalákat musela.
       „A teď běžte a udělte škole nejvyšší hodnocení!" přikázala jim Gina a mrkla na pana ředitele. Ten jen zhluboka vydechnul a posadil se ztěžka na židli. Inspektoři se na místě otočili a odkráčeli ze školy.

Pokračování

 

Přihlášení

Tato stránka používá cookies. Vice info