„Robe?" zaťukala Gina na dveře chlapecké toalety. „Už můžeš vylézt, je to v pořádku, jsou pryč," řekla vesele.
       „A kdo?" odpověděl zevnitř Rob.
       „Přece ti inspektoři," připomenula mu Gina.
       Chvilku trvalo, než se za dveřmi ozvalo heknutí a slaboulinké šplouchnutí. Teprve potom uslyšela Robův spokojený hlas: „No a? Co je mi po nějakých inspektorech. Za to, že jsme ochránili školu od vyloupení, si snad zasloužím chviličku toho klidu a soukromí." Nato Rob vylezl z toalet, ještě si upravoval kalhoty. „Jo ty myslíš, že bychom si teď mohli jít pro tu pochvalu?"
       Gina se na něj zkoumavě podívala, jestli to myslí vážně nebo si z ní jen dělá srandu. Jenže on to myslel naprosto vážně. „Robe, tobě to fakt nedošlo?" zeptala se rovnou.
      „Co pořád máš? Dneska máš nějakou rejpavou. Pojď, půjdeme radši na oběd, stejně je nejvyšší čas," s tím vykročil po schodech dolů do jídelny.
       Gina se za ním dlouze dívala. Rob byl její nejlepší kamarád už od první třídy, a přesto ji tenhle človíček nepřestane nikdy překvapovat...

KONEC

A kdo by rád zjistil, jak celý příběh začal a jak se Garbíci po dlouhé době objevili opět mezi námi lidmi, pro ty máme původní knihu Garbíci: 

Přihlášení

Tato stránka používá cookies. Vice info