Gina s Robem konečně vstoupili zadním vchodem do přízemí školy. Ručička na velkých nástěnných hodinách právě ukázala 8:55 a podle předpokladu si jich vůbec nikdo nevšímal. Aby taky jo – přesto, že ještě nebyla přestávka, ve škole panoval nevídaný ruch a shon. Hemžilo se to tu jako v mraveništi. Chodby byly plné dětí i učitelů a všichni pobíhali sem a tam, naráželi do sebe, překřikovali se a hádali. Ginu napadlo, jestli snad nehoří. Přidali s Robem do kroku, svižně vyskákali schody do druhého patra a opatrně nahlédli do své třídy, nezmítá-li se již v plamenech. I tam bylo všechno vzhůru nohama. Spolužáci se horečně připravovali na další hodinu, rovnali si pomůcky, dopisovali sešity a někteří se dokonce i učili!
         „Zbláznili jste se, nebo co?" zeptal se Rob rovnou od dveří.
      Jako první si jich všimla Ráchel: „Copak vy nic nevíte? Ředitel vyhlásil poplach. Nejvyšší pohotovost. Paní učitelka Tomsová říkala, že dostal od známého z ministerstva zaručené hlášení, že prý k nám dneska dorazí nejvyšší školní inspekce."
         „Jo a bude to sám šéfinspektor Kruge se svým týmem," vložil se do vysvětlování Simon. „Říká se mu kat učitelů, jen si vzpomeňte, ten, jak už tu přece jednou byl," řekl Simon. (A vy si jeho návštěvu jistě pamatujete z původní knížky Garbíci).            „Tihle smrtihlavové nemilosrdně prošťourají školu skrz naskrz, nevynechají kuchyň, tělocvičnu ani školní pozemky," dodal Simon a Ráchel se zatvářila zničeně.
        Gina měla pocit, že do ní právě narazil rychlík. V hlavě si totiž lehce dala dohromady, co se před chvilkou odehrálo na školním pozemku a kdo byla ta domnělá parta grázlů. Podívala se na Roba. „Co budeme dělat?" zeptala se zdrceně.
       Robova reakce, jako obvykle, pocházela z jiného orgánu než mozku, a proto jen zamumlal: „Myslím, že se půjdu vykakat," oznámil prostě a vycouval zpátky ze dveří.
        A Gina musela pro tentokrát dát Robovi za pravdu a uchýlit se ke zlatému pravidlu všech kritických situací: kdo uteče, vyhraje. Jenže zrovna v tu chvíli zazvonilo, chodbou se rozezněly vzdálené kroky a hned nato byl slyšet vzrušený hlas ředitele Berana smísený s několika výkřiky. Gině přejel mráz po zádech. Uvědomila si, že jako naschvál mají zrovna teď hodinu chemie právě s ředitelem Beranem. Gina couvla zpátky do třídy a posadila se jako omráčená do své lavice. Dveře se otevřely a do učebny vstoupil inspektor Kruge se svými asistenty, doprovázeni ředitelem Beranem. Všichni měli umazané obleky, skvrny na košilích, mokré fleky na kravatách a sám Kruge se pyšnil šmouhou od hlíny na čele. Dáma dopadla nejhůř. Měla kompletně zničené bílé šaty a Gině neuniklo, že na jedné z lodiček jí chyběl podpatek. Zároveň bylo zřejmé, že už začali řádit – ředitel Beran měl rudý nejen obličej, ale i pleš a na ní naběhlé žíly, a to bylo neklamné znamení nejvyššího rozčilení. On už dostal svůj díl hromobití. Navíc si hladil levé ucho, na kterém měl viditelnou modřinu od pohlavku.
        Gina se sesunula pod lavici a postavila před sebe veliký zeměpisný atlas. Garbíci pomoc! A vůbec, povolám raději i celý svůj roj. Pane Parkete, paní učitelko, Chlupe, přijďte mi na pomoc! Z toho kouká průšvih kolosálních rozměrů. Jestli to praskne, dostanu šestku z chování.

       Inspektoři se postavili před tabuli. Ředitel Beran si vzal slovo a byl tak rozrušen, že koktal: „Milí žáci, budeme se učit, jako by tu naši inspektoři vůbec nebyli," řekl a pokynul dravcům, aby se odebrali dozadu do prázdných lavic, přesně do míst, kde se krčila Gina.
         Gina zarazila obličej ještě víc do atlasu, až se nosem dotýkala papíru.
         Ředitel zatím spustil výklad k následující laboratorní práci, která bude předmětem dnešní hodiny.
        Také inspektor Kruge se pustil do práce, vytáhl z brašny objemný zápisník a začal do něj cosi čmárat. Nejprve několikrát zuřivě zaškrtal jméno ředitele Berana a opatřil ho znamením lebky se zkříženými hnáty, když si všiml vedle sedící Giny, ponořené až po uši do zeměpisných map. Vstal a přistoupil k její lavici. „Copak ty nevíš, že je hodina chemie, ne zeměpis!" zařval s hrozivým pohledem.
       Gina, aniž by zvedla hlavu, zahuhlala do atlasu: „Já nechci zahálet. Než dostaneme pokyn k zahájení práce, osvěžím si aspoň jména afrických řek."
      Ředitel si konečně všiml rozruchu v zadních lavicích. „Pane inspektore, dovolím si Vám představit naši nejnadanější žákyni. Ta dívka je mimořádně talentovaná. Hotový zázrak," vysvětloval.
       Kruge se zatvářil kysele. Talentovaná, netalentovaná, co na tom záleží, stejně ji na něčem nachytá, a pak teprve začne tanec. V hlavě se mu rodil krutý plán. „Tak víte co, pane řediteli?" řekl s úsměvem Beranovi. „Ať nám ten Váš zázrak něco talentovaného předvede, když ho tak nudí Váš výklad." Zamnul si ruce, rýsovala se další poprava nebohého žáka.
        Gina se pomalu zvedla a s atlasem před obličejem došla k tabuli. „Nechci zahálet ani při chůzi," vysvětlila. „Oni i asijské řeky se musí neustále procvičovat."
     Kruge už chtěl zahájit exekuci, když si ho ředitel dovolil zarazit, ač možná riskoval další pohlavek: „Prosím, pane inspektore, omluvte ji, géniové už bývají takoví," zatvářil se naprosto vážně Beran.
       Kruge se nadechl, aby řekl něco hodně ošklivého, ale pak jen pokynul milostivě rukou, že může pokračovat, a posadil se zpět do lavice.
         Gina si aspoň na chvilku mohla oddechnout. Ale co dál? Garbíci, přišla vaše chvíle. Kdo mi pomůže?

         Sato                                         Napoleon

 

Přihlášení

Tato stránka používá cookies. Vice info