Gina si tohoto Garbíka nikdy moc nevšímala. A proč taky. Nedokázala si vůbec představit, k čemu by se mohl hodit. Garbík Kleo je totiž archetyp starobylé a mocné královny, kněžky, věštkyně a čarodějnice. Svými neobyčejnými duševními schopnostmi dokáže ovládat skryté síly přírody. V historii lidstva byste mohli tohoto zajímavého a vzácného Garbíka vystopovat například u druidů, mágů, šamanů, čarodějů a kněžích. Kleo se už dávno nehodí do našeho materiálního a racionálního světa a jeho používání by vzbudilo spíš nedůvěru a posměch. Přitom vlastně nejde o nic záhadného: Kleo jen užívá síly dávno zapomenuté, přesto prozatím nevysvětlené a nepochopené. Jednou, v budoucnu, budou odhaleny, stejně jako třeba dříve elektřina.
      Ze všech těchto důvodů se ho Gina rozhodla právě dneska vyzkoušet a přikázala, aby se garbík Kleo napojil na její mozek. Na rovinu, byl to pro ni šok. Gina později vyprávěla, že to byl jedinečný zážitek na celý život. Svět najednou vypadal úplně jinak, než jak ho znala a než si ho většina z nás představuje. Už neviděla jednotlivé předměty a pevné tvary, ale spíš kmitající síly a pole, které do sebe narážejí, vzájemně se ovlivňují a mísí. Zároveň spatřila, jak vznikají síly nové, jak mohutní do gigantických rozměrů a zase se prudce vybíjejí jako blesky, ale především síly, kterými může Kleo, při troše cviku a dostatečné vůli, libovolně manipulovat.
       „Robe, nevím, jak bych ti to vysvětlila a asi tomu nebudeš ani věřit, ale já ovládám něco, čemu se dřív říkalo magie." Gina natáhla ruku a zaměřila svoji mysl. Od keříku rajčat se odtrhlo veliké přezrálé rajče a vystřelilo jednomu z těch mužů rovnou do obličeje, přičemž se rozprsklo na všechny strany, jak už to rajčata pěkně umějí. Muž se tak lekl, že vykřikl hrůzou.
        „Fíha! To je tedy něco," musel uznat Rob a úžasem otevřel pusu.
        „Viď. Tenhle Garbík mě začíná bavit. Chce to jen fantazii a pevnou vůli," šeptla a znovu natáhla ruku. Teď se zase koště, doposud v klidu opřené o boudu s nářadím, lehce pohnulo, potom se vyzdvihlo do vzduchu a přetáhlo toho druhého kumpána přes záda takovou silou, až to mlasklo.
       Ozvalo se hrůzostrašné zakvílení, těžko říct, jestli to bylo bolestí nebo leknutím: „Uááách! Co-co-co to má být?" mektal lump a zbledl strachy.
      „Teď já, já," prosil Rob, nechtěl si nechat ujít takovou prima zábavu. A stejně jako před chvilkou Gina i on před sebe natáhl ruku a přimhouřil soustředěním oči.
      Jediná žena z bandy lupičů si právě prohlížela mříže u oken. Pečlivě je ohmatávala, nejspíš zkoušela, jestli by šly odmontovat a ukrást, když jí jedna ta železná tyč zůstala v ruce, změkla a začala se svíjet jako had.
        „Íííí!" zaječela a upustila ocelového hada na zem.
     Gina až teď vyskočila z úkrytu, aby vykonala rozsudek: „Spadla klec, grázlové. Dostanete lekci, na kterou do smrti nezapomenete. Příště vás přejde chuť krást," křikla a vystřelila obě ruce před sebe. Zvedl se silný vítr a povalil všechny tři nájezdníky jako kuželky. „Naprosto úžasný, co říkáš Robe!" Gina si to užívala.
       „To teda jo," souhlasil kamarád. „Už chápu, jak mohli Egypťani postavit pyramidy. Právě takhle," řekl vzrušeně a namířil ruku na objemný kontejner s tlejícím ovocem a zeleninou. Kontejner se chvilku třásl a cukal, pak vyletěl tři metry do vzduchu a zastavil se přesně nad hlavami lupičů. Rob potom jen mírným pohybem ruky kontejner otočil dnem vzhůru. Na lupiče se snesla sprška hnijící hmoty.
       „Už je nebudeme trápit, myslím, že mají dost," brzdila Gina Roba a zamumlala tajemnou formuli. Za partičkou lupičů se pohnul mohutný ořešák, napřáhl největší větev a mocně s ní mávl. V jediném okamžiku zahákl všechny tři výtečníky a vyzdvihl je vysoko do vzduchu.
       „A teď půjdete tam, kam patříte, do hnoje!" zavolala na ně ze země Gina. Ořešák okamžitě uposlechl a vhodil je přímo doprostřed mazlavého kompostu.
         Rob si zamnul ruce. „Nádhera, měli bychom tohohle Garbíka používat častěji, co myslíš?"
        Gina rezolutně zakroutila hlavou. „Radši ne, lidi by to dnes už nepochopili. A taky bychom přilákali moc pozornosti, a to nemůžeme potřebovat."
        Rob souhlasně přikývl, věděl, že Gina má naprostou pravdu. „Škoda, a já bych si tak rád postavil vlastní pyramidu..."

Pokračování

Přihlášení

Tato stránka používá cookies. Vice info