Školní inspekce

® R. Raderak

      „Dělej, Robe, přidej, přijdeme pozdě do školy," popohnala Gina svého kamaráda. To bylo ovšem naprosto zbytečné pobídnutí, protože pozdě už dávno bylo. Šlo spíš o to, aby Rob zrychlil z hlemýždího tempa alespoň na tempo želví, to znamená jeden krok za dvě vteřiny. Takhle by totiž přišli akorát tak k obědu, ne-li rovnou na odpolední vyučování. Naštěstí si Gina mohla zpoždění dovolit. Ve škole ji učitelé považovali za geniální, ne-li přímo zázračné dítě (díky Garbíkům samozřejmě), tím pádem měla oproti ostatním spolužákům podstatné výhody. A vůbec, první hodinu byla stejně matematika, takže co by tam dělala, když s Garbíkem Albertem rozseká v matematice a fyzice naprosto kohokoliv. A Rob? Všichni věděli, že jsou nerozluční kamarádi, i na něj se vztahovala nemalá tolerance. Přes to všechno, aby přece jen nezavdali důvod ke stížnostem některým méně přátelským žákům a jejich rodičů, Gina s Robem hodlali do školy vstoupit zadním vchodem. Vzali to oklikou, obešli areál školy a úplně vzadu na opačném konci přelezli plot na školní hřiště. Potom se nenápadně, podél vysázených stromků, záhonů mrkví a kedluben, vydali přikrčeni, směrem ke škole. Už už se chystali vzít za kliku malých plechových dvířek, když si Gina všimla podezřelého pohybu. „Hele, podívej, támhle někdo je," vyhrkla a chytila Roba za rukáv.
        „A kde?" Rob by si samozřejmě nevšiml ani kdyby po školním pozemku přeběhlo stádo slonů.
      „No přece támhle, hned vedle skleníku," Gina musela ukázat prstem. „Jsou tam nějaký podezřelí a divný lidi. Podívej se, jak očumují."
      „No jo, fakt," potvrdil Rob a vůbec nebylo pochyb, co jsou ti neznámí zač – zlodějská banda, dva muži a jedna žena. Zrovna si prohlíželi, co by tak mohli ukrást a prodat někde pod rukou. Ten největší a nejošklivější, s rysy surovce a tyrana, ohmatával kovové tyče od keříků s rajčaty a ten druhý chlap, stejně ošklivý a s křivou pusou, si zase prohlížel zámek od boudy s nářadím. Jediná žena z jejich bandy zkoumala mříže u oken. Ani ona se Gině nelíbila, měla prázdné oči, takové kruté, bez slitování.
        „No jasně, grázlové na první pohled, co se neštítí vykrást ani školu!" řekla Gina s odporem.
        Rob se ošil. To by mu zas tak nevadilo, ale na ta rajčata měl spadeno on.
      „Co říkáš, Robe, dáme jim lekci? Navíc místo pokárání, že jsme přišli pozdě, z toho kouká pochvala, že jsme chytili zloděje a ochránili tak školu. Aspoň je vidět, že porušit řád se občas může i vyplatit," řekla s úsměvem Gina.
        Rob dychtivě přitakal, vždyť on nic jiného už od první třídy neříká!
     Ale dost bylo řečí, Gina mu naznačila, ať ji rychle následuje do křoví. Musí se kapánek přiblížit, aby překvapení bylo dokonalé. Oba se přikrčili k zemi. „Až řeknu teď, vrhneme se na ně a tentokrát ti dovolím použít Garbíky," řekla důležitě, protože věděla, jak to má Rob rád.
       „Vážně mně to dovolíš?" Rob se zatvářil šťastně.
      „No vždyť říkám, ale jen pro tentokrát. Na, čichni si," pobídla ho Gina a vytáhla svoji pohotovostní lahvičku s Garbíky. A vy, milí čtenáři, si vyberte způsob, jakým bandu zlodějů potrestáte.

           Herkules                                              Kleo

Přihlášení

Tato stránka používá cookies. Vice info