Gina uložila garbiózu zpátky na parapet ve svém pokojíčku.
       „Neměla bys ji raději zamknout někam do bezpečí?" zeptal se nezvykle starostlivě Rob, který stál hned vedle ní a díval se jí přes rameno.
       „Ne, v žádném případě!" rezolutně odmítla. „Garbiózy tmu a místa, kde se cítí jako ve vězení vyloženě nesnášejí. Navíc jsem přesvědčená, že už jim stejně nic nehrozí. Ti dva dostali lekci, která jim vydrží na hodně dlouho."
        „To je fakt," souhlasil Rob a hned dodal: „A neměli bysme ji aspoň zalít?"
         Gina mávla rukou. „Kdepak, to jsem udělala jako první," odpověděla.
        „Tak aspoň pohnojit?" nevzdával se Rob, doslova sršel ochotou a skvělou náladou.
      „Už jsem řekla ne," vzdychla unaveně. „A vůbec, stejně už je pozdě." Gina se podívala na hodinky a popostrčila ho směrem z pokojíčku. Rob se kupodivu chytil na první náznak a nechal se bez odmlouvání doprovodit dolů ke dveřím. (Kolikrát, než ho vypakovala, to trvalo i celou hodinu). Gina vzala za kliku „Tak zítra ráno, jako vždycky, jo?"
      „To si piš," odpověděl Rob a zamnul si spokojeně ruce. Gina už toho měla dost. Že by ho tak rozparádila záchrana garbiózy? To se jí vůbec nezdálo. Proto se ještě, než otevřela dveře, zeptala: „Robe, co je to zase s tebou?"
       Rob se zatetelil a ukázal na hodiny v předsíni. „Právě teď moji bratranci odjíždí, aby byli ráno doma v Tyrolsku." Vzdychl, aby vyjádřil, jako ho jejich odjezd děsně mrzí.
         „Vážně?" zato Gina zesmutněla. „Ale to je přece škoda. Chtěla jsem je víc poznat."
         Rob zakroutil odmítavě hlavou. „Myslím, že si je poznala až dost!"
       Gina smířlivě přikývla. „Tak dobrou noc, Robe," řekla a otevřela dveře, jenže leknutím málem vykřikla. Venku před domem stáli Wurst, Schmalz a Fleck a všichni se mile usmívali. Robovi se samou hrůzou sevřelo hrdlo, že se rozkašlal.
        Za všechny promluvil Wurst, protože Fleck byl tak naměkko, že mu slzy stékaly na plnovous i na kožené kraťasy. „Přišli jsme se rozloučit," řekl dojatý obr. „Ale naštěstí ne na dlouho. S bratry jsme se právě rozhodli, že o prázdninách za vámi přijedeme rovnou na celý měsíc," řekl a poplácal Roba po zádech, až se mu podlomily nohy.
         Gina nápad nadšeně přivítala a podala všem třem bratrům ruku. „Já vás moc ráda uvidím!" řekla upřímně.
       „Výborně, jsme domluveni. Jo a kdybys do té doby přece jen něco potřebovala diskrétně vyřídit, klidně napiš nebo rovnou zavolej. Tyrolsko není daleko," řekl uplakaný Schmalz.
       „Ale teď už se musíme věnovat rodině a rozloučit se s bratránkem Robem," oznámil Fleck a mrknul na Wursta a Schmalze. Oba bratři chytili Roba pod paždí a s ukrutným škodolibým smíchem ho vlekli pryč. Rob se za vzdalující se Ginou jen smutně díval.
        Gina jim naposledy zamávala a rychle za sebou zavřela dveře. Teprve potom se začala nahlas a šíleně smát.

KONEC.

 

Přihlášení

Tato stránka používá cookies. Vice info