Mandy se natáhla na gauč v obývacím pokoji. Táta Hubert ztěžka dosedl do křesla hned vedle ní. Gina se unaveně posadila k jídelnímu stolu, nalila si studený čaj a kousla si do sušenky. Měla obrovský hlad. Ani neví, kdy naposledy jedla. „Chtěla jsem vám poděkovat," řekla unaveně. „Obranný roj splnil svoji úlohu. Vybojovali jsme skvělé vítězství," řekla s plnou pusou.
         „Jen pomalu s tím děkováním," zadržel ji Hubert. „Vlastně není, co slavit. Všichni jsme se přesvědčili, že jsme zpátky ve válce," odpověděl vážně.
        „To je fakt. Derviš bude pokračovat, dokud zahradu nesrovná se zemí a zvlášť po dnešku bude strašně zuřit," řekla Mandy. „Čeká nás ještě hodně bitev."
        „A to je ještě tolik možností, aby to prasklo a my skončili v lochu..." bručel si vlastně už jen pro sebe Hubert, protože Mandy pokračovala: „Gino, a je vůbec nějaká naděje na ukončení války? Proč třeba květiny nepřesadíme a neodvezeme někam do bezpečí?" zeptala se kupodivu rozumně.
         Gina se zatvářila ustaraně, „Víš Mandy, kdyby to šlo, už bychom to dávno udělali, věř mi. Ale k tomu právě potřebujeme paní Starkovou. Jenom Pastýři dokážou správně a bezpečně přesazovat garbiózy, aby neuvadly a aby Garbíci na jejích květech zůstali v bezpečí. Existují na to přesné postupy a rituály. Ty se předávají z mistra na učedníka, a to jen za účelem tajného zasvěcení a uvedení do úřadu Pastýře. Já sama i když toho od paní Starkové vím o rostlinách a bylinkách hodně, to nedokážu, je mi líto," vysvětlila Gina a viditelně posmutněla.
       Mandy se rozzlobila. „To by mě teda vážně zajímalo, kde jen ta Starková může být? Takové chování je od ní vrcholně nezodpovědné."
       „To bohužel nikdo neví, je to záhada," řekla Gina a pousmála se nad Mandy roztomilým rozhořčením. „Tenkrát, když ji Derviš nechal vydírat, aby podepsala smlouvu o prodeji zahrady, se paní Starková tak vylekala, že zkolabovala a skončila v nemocnici. Však už ten příběh znáš. Ještě ten den jsem ji šla s Robem a panem Parkerem navštívit, ale paní Starková už tam nebyla. Prý odešla ze svého pokoje a od té doby ji už nikdo neviděl," řekla Gina smutně, v hlavě se jí znovu promítl celý příběh . (Přečtěte si původní knihu Garbíci, tam se do nejmenšího detailu dozvíte, jak to všechno začalo).
Mandy vzdychla. K tomu nebylo co dodat.
         „No nic, to by pro dnešek stačilo. Jdeme si lehnout," navrhl Hubert.
       „Máš pravdu, tati," souhlasila Gina. „Pro jistotu ale ještě nechám v zahradě hlídky, kdyby toho Derviš přece jen neměl dost. Myslím, že Ema a Muriel by měly stačit. Dobrou noc." Gina se rozloučila s tátou a Mandy a pospíchala do svého pokoje vypustit svoje dvě bílé myšky. Budou teď oči a uši obranného roje, protože Gina, jen si lehla na postel, usnula jako špalek.

KONEC

A kdo by rád zjistil, jak celý příběh začal a jak se Garbíci po dlouhé době objevili opět mezi námi lidmi, pro ty máme původní knihu Garbíci: 

Přihlášení

Tato stránka používá cookies. Vice info