Ono se řekne lest. Ale takové mazané řešení vyžaduje velikou chytrost. Hlavně to chce nějaký pořádný nápad. Proto se všichni bojovníci roje ponořili do přemýšlení. Jako první ticho porušila paní učitelka Tomsová a pomalu a rozvážně promluvila:        „Jak, že to říkal ten bídák Matloch? Mají jet směrem k dubu a tam rozrýt všechno na co přijdou," vzpomínala.
      „No ano, přesně tak to říkal," potvrdila Gina nervózně.
      „Jde tedy o to, kde bude stát ten dub," ještě dodala.
     „Chochó," zasmál se ředitel Beran, který asi pochopil, kam jeho kolegyně míří. „To by bylo ovšem velmi rafinované, ba přímo drzé, milá Tamaro," smál se.
       Hubert se zamyslel, také on pochopil nápad paní učitelky, a ještě si ho dovolil krapet rozvinout: „Například by se místo na sever mohli vydat na východ, kde je prudká strž ke klášterním zahradám," podíval se na paní učitelku a ta na něj namířila prst. „Trefa. Přesně to jsem měla na mysli."
       „To je sice všechno pěkné," přidal se Standa Notýsek, „ale to je nemožné. Jak to chcete zařídit?" Rozhodil rukama.
        „Tak řekne tady někdo něco konkrétního, já z těch vašich hádanek a náznaků vůbec nic nechápu," zlobila se Mandy.
       „Pojďte, jdeme se porozhlédnout po okolí, třeba na něco přijdeme," pobídl je Hubert a pak se obrátil na Mandy: „Uvidíš, že brzy všechno pochopíš." Chytil ji za ruku a spolu s ostatními vyšli před zahradu. Svítání bylo ještě daleko, přesto byly proti světlé obloze dobře vidět obrysy všech stromů v okolí. Jejich pozorovací dub byl skutečně nejvyšší, však také na zahradě paní Starkové rostl dobrých dvě stě let. A když se rozkoukali kolem sebe, zjistili, že takových velikých a překrásných stromů tu bylo víc. A jeden z nich stál dokonce na kraji prudké strže, přesně jak naznačil Hubert. Jak to jen zařídit, aby se Snejkyho bagry a buldozéry vydali k falešnému dubu?
      „Cožpak o to," odpověděl ředitel Beran, „kdybych si vzal Garbíka se schopnostmi geniálního alchymisty, vytvořil bych speciální rostlinnou směs. Nechali bychom ji pomalu hořet, čímž by se spalováním uvolní velmi zvláštní kouř bez zápachu. A ten má jednu velmi šikovnou vlastnost, perfektně láme světlo, takže každá věc doslova zmizí před očima, a teď ve tmě bude náš trik téměř dokonalý. Jednou jsem o něčem podobném četl. S Garbíky by to neměl být zas takový problém."
       „Zní to rozhodně nadějně," řekla paní učitelka. „Horší to bude s návnadou. Někdo z nás by měl vylézt na falešný dub a přilákat nepřítele," poznamenala velmi správně. V tu chvíli se zraky všech přítomných nenápadně stočily směrem k panu Parkerovi. Gina si ho změřila zkoumavým pohledem. „Pane Parkere? Už jste někdy v bitvě vylezl na strom a soustředil na sebe nepřátelskou palbu? Říkáte, že ne...?"
     Snejkyho oceloví obrněnci se valili po kamenité cestě nahoru k zahradě paní Starkové a přesně podle pokynů stavbyvedoucího Kirka se zastavili na křižovatce přímo uprostřed stavby. Jenže v místech, kde měl stát statný dub, jak jim popisoval Matloch, žádný takový strom nebyl. Zato na východě, kde už pomalu vstávalo slunce, se objevila rudá záře a ozářila vysoký dub, na kterém se dělo něco podezřelého: na větvích viselo oblečení a třepotalo se v mírném větříku. Mezi ním poskakoval úplně nahý muž, mával na ně a cosi pokřikoval.
       Snejky svraštil čelo a zakroutil hlavou. Ale vždyť je to stále dokola. Že si nedají už pokoj. To je zas ten mamlas od té divné malé holky, pomyslel si. Snejky se nerozhodoval ani vteřinu a ukázal svým chlapcům směr dalšího postupu. Motory zaburácely a bagry a buldozéry ukázaly zahradě paní Starkové zadní červená světla. Giny vydechla úlevou a její obranný roj propukl v jásot. Lest se vydařila. Spolkli to i s navijákem.
       Hubert je musel uklidnit: „Pssst! Poslouchejte," okřikl je. Rázem se rozhostilo takové ticho, že bylo slyšet, jak Robovi kručí v břiše. Hluk motorů slábl a slábl a ani ne za minutu se ozval příšerný rachot, jako by od kláštera přicházela bouřka. To Snejkyho bagry a buldozéry, všechny do jednoho, s obrovským rachotem zahučely do hlubokého příkopu.
        Gina doběhla v doprovodu táty Huberta a učitele Standy ke kraji příkrého srázu a sledovala Snejkyho chlapy, jak vylézají ze strojů, drží se za hlavy, jsou pobití a poškrábaní, nadávají a všichni do jednoho odsud mizí, takže za malý okamžik opuštěná hromada těžké techniky připomíná vrakoviště. Lest se dokonale vydařila!

Pokračování

Přihlášení

Tato stránka používá cookies. Vice info