Mlčeli. Dobrých deset minut nikdo neřekl ani slovo. Až po dalších pěti minutách pan ředitel Beran vzdychl: „Je škoda, že také neumíme řídit bagry a buldozery," vypadlo z něj jen tak mimochodem.
      Všichni bezmyšlenkovitě přikývli na souhlas. Hubert dokonce mávl rukou. Uplynulo dalších několik minut, než se Gina vzpamatovala. „Co, že jste to řekl před chvilkou?" vyhrkla najednou Gina. „Můžete to zopakovat?"
       „Hm?" vyrušil se ze zamyšlení Beran. „Ale to byl takový nesmysl. Jo, už vím, jen jsem poznamenal, že je škoda, že nikdo z nás neumí řídit bagry a buldozéry," řekl a podrbal se na pleši.
       „No a k čemu by nám to bylo?" zeptala se pro změnu paní učitelka Tomsová, která začínala tušit dobrý nápad.
     „K čemu? Mohli bychom si jich několik nenápadně vypůjčit támhle za klášterem," ukázal ředitel za sebe. „Upravují tam zahrady, nebo co já vím, a mají tam zaparkované nejmíň čtyři bagry. Takže mě napadlo, že bychom je mohli použít..."
       Gina se plácla do čela. „Pane řediteli, vy jste hlava! Proč jste to neřekl dřív?" Pokynula ostatním, ať ji následují.
       „Počkejte, lidi," zhrozil se Hubert, „to přece nejde, budou určitě zamčené."
      „No a?" zeptala se Mandy.
      „To, co chcete udělat, naplňuje skutkovou podstatu trestného činu krádeže..." snažil se je zastavit Hubert.
      „Ale tati," Gina vzdychla a mávla rukou, „jen si je na chviličku vypůjčíme a zase vrátíme. Nikdo to nezjistí."
      „Ne, ne, s tím nemůžu souhlasit," nezapřela se Hubertova povaha. „Když k tomu připočítáme dalších pět paragrafů, dále porušení městské vyhlášky o rušení nočního klidu, a hlavně ztrátu bobříka cti, vyfasujeme tolik, že například Gina vyjde základní školu nejdřív v šedesáti," řečnil Hubert, ale nikdo ho neposlouchal, protože bojovníci pospíchali ke klášteru.
       Hvězdy na obloze sotva začaly blednout. Od kláštera se ozval hřmot a burácení motorů a z lesa se vynořily dva bagry, dva buldozéry, jedna míchačka na beton, a dokonce jeden jeřáb. Kolona těžkooděnců zamířila k zahradě paní Starkové, kde je Gina nechala rozvinout do řady pěkně vedle sebe, jako vozovou hradbu. Skrz ni by neprojel ani tank.
       Také od stavební kanceláře se ozval rachot motorů. Z druhé strany se blížili Snejkyho gangsteři v bagrech a buldozerech. Schylovalo se k těžké bitvě. Gina se postavila na kabinu největšího bagru a oslovila svoje bojovníky: „Stateční ochránci Roje, nepřítel je před branami a my mu ukážeme, že tady jsme a že se budeme o garbiózy rvát do posledního dechu," křikla a zvedla ruku, vypadala tak trochu jako Johanka z Arku. „Připravit, na můj povel rozsviťte světla, teď!" zařvala. V jednom okamžiku se rozsvítily reflektory těžkých stavebních strojů jako oči oblud.
       Nato ze tmy uslyšeli Snejkyho hlas, jak rozčileně křičí: „Stát, někdo tam je! Posviťte na něj!" V tu chvíli se rozsvítila světla i nepřátelských strojů. Gina mohla konečně přehlédnout jejich počet: Bylo to nejméně šest nebo sedm bagrů a buldozérů. Snejkyho síly tedy nad nimi měly lehce navrch. Na stavbě bylo najednou světla jako ve dne. Ale nikdo se k útoků neměl. Všichni civěli před sebe, kde uprostřed bitevního pole seděl na bobku pan Parker se staženými kalhotami. Hrušky a kořalka udělaly své.
        Gina si zakryla zrak. Tohle by se Johance v bitvě o Orléans nestalo. Taková ostuda!
        Snejky křičel smíchy: „Jo to jste zase vy? Ještě jsme ani nezačali, a už máte naděláno!"
        Gina byla rudá vzteky. „Pane Parkere, okamžitě zmizte z bitevního pole!" řvala na něj.
       Parker se ale ani nehnul. „Fuj, to jsem se lekl. Až mi vypadl toaleťák z ruky a skutálel se někam támhle do tmy," podal své velitelce bojové hlášení. „Ale kdybyste byli tak laskaví a podali mi ho, mohli bychom se v klidu pustit do bitvy..."
      Ale Parker se přátelské pomoci nedočkal. Místo toho se Snejky ďábelsky zasmál a vytočil motor svého buldozeru do nejvyšších obrátek. Bitva začala. Na zahradu paní Starkové se valily stovky tun železa a oceli.
       Panu Parkerovi nezbývalo, než vyskočit na nohy a cupitat s kalhotami staženými u kotníků jako kačer. „Co blázníte, vždyť já jsem se ještě neutřel, takhle se přece nedá válčit!" řval, ale nikdo si ho už nevšímal. V několika sekundách byly stroje v sobě.
       Do poklidného nedělního rána se ozvaly rány jako by se hroutil most. Kolosy se do sebe zkously jako dva příboje. A Garbíci se činili. Gina na pomoc povolala nejlepší řidiče a válečníky. Viděli jste film Mad Max? Tak nějak to nyní na staveništi vypadalo. Bagry a buldozery spolu závodily, nadháněly se, narážely do sebe, s šíleným řvaním motorů se přetahovaly, strkaly se a šermovali rypadly a radlicemi. Naštěstí se hned po vypuknutí bitvy projevila převaha obranného roje, poháněného schopnostmi Garbíků. Většinu Snejkyho strojů se jim podařilo povalit na bok a některé dokonce na střechu. Snejkyho gangsteři, šokovaní zběsilostí roje, a hlavně zbaveni těžkých zbraní, se zbaběle rozprchli na všechny strany.

Pokračování

Přihlášení

Tato stránka používá cookies. Vice info