Standa Notýsek byl mladý tělocvikář, který shodou neuvěřitelných okolností, popsaných v původní knize Garbíci, patřil do obranného roje. Je pravdou, že dříve se s Ginou a Robem příliš v lásce neměli, ale časem museli oba uznat, že jako bojovník měl Standa svoji nezastupitelnou hodnotu. Standa totiž miloval akční filmy, komiksy a jejich hrdiny, přičemž se sám za jednoho z nich považoval (k nelibosti žáků na hodinách tělesné výchovy). Vyslání Standy Notýska na nebezpečný průzkum byla proto velmi dobrá volba.
       Standa vyrazil po prašné štěrkové cestě směrem ke stavební kanceláři. Pak si vzpomněl, že akční hrdinové málokdy chodí po obyčejných cestách, to by přece dokázal každý smrtelník, na to nemuseli být hrdiny. Standa proto okamžitě skočil do vysoké trávy a klopýtal po okraji cesty. Prodíral se bodláčím, ostružiním, zakopával o kameny a cihly, záludně skryté v trávě, sem tam vrazil do zapomenuté haldy štěrku, nebo šlápl do kdejaké kaluže, či rovnou do jedné ze zatopených děr, které tu zbyly po stavebních úpravách. Jenže na rozdíl od skutečných hrdinů měl Standa slabinu, kterou před žáky úzkostlivě tajil – nosil poměrně silné brýle. A v noci to bylo mnohem horší, prakticky neviděl na krok. Proto se mohlo stát, že před stavební kanceláří zahlédl podezřelou skupinku lidí. Bylo jich asi pět, snad šest, sedm, kdo ví? Všichni to byli statní chlapi, hotoví zápasníci, vysocí a svalnatí, ruce jako lopaty, napřažené a připravené k boji. Standovi došlo, že tihle hoši tu hlídkují, takže jestli se bude chtít přiblížit ke stavební kanceláři a pokusit se něco vyzvědět, bude je muset rychle, a hlavně nehlučně vyřídit.
      Standa déle už na nic nečekal a okamžitě se, jako správný hrdina, vrhl do akce. Skočil k zemi, udělal kotoul a udeřil první chlapisko pěstí rovnou do břicha. Jau, jaká bolest! Standovi doslova hořela ruka. Ten chlap měl snad břicho ze dřeva. Jenže Standa se nehodlal jen tak vzdát. Obratně vyskočil na nohy, aby se do toho chlapíka mohl pořádně pustit, když v tom dostal další strašlivou ránu, tentokrát do hlavy, až se mu zatmělo před očima. A jsem v koncích, napadlo ho, teď se mě vrhnou a udělají ze mě rohožku před Kirkovu stavební kancelář. Ale kdepak, nic takového se nestalo. Banda drsných chlápků však nad ním jen mlčky stála, bez jediného pohybu. Zvedl se lehký vítr a mužům se rozvlnily ruce a zašustily. A Standa pochopil, že se právě popral se skupinkou stromů.
      S pohmožděnou rukou a pořádnou boulí na hlavě se doplazil ke stavební kanceláři a s největší opatrností se podíval oknem dovnitř. Naštěstí okno skoro vůbec netěsnilo, jak už to u Dervišových staveb bývá zvykem a Standa mohl slyšet každé slovo.

Pokračování 

Přihlášení

Tato stránka používá cookies. Vice info